Head

Na prvních obrázcích Head nastavuje scénu a představuje svou postavu (jakéhosi polovičního dětského robota s dinosauřím ocasem) poměrně klasickým způsobem, v atmosféře matně připomínající svět první mangy. Rychle si ale uvědomíme, že s akcí není něco v pořádku. Toto, soustředěné na robota, hromadí bez vysvětlení podívanou na transformační procesy (požití, evakuaci, vyfukování, destilování atd.), které se opakují nebo na sebe reagují v ozvěnách, zdůrazňujíc myšlenku kruhovitosti, dokud poslední snímky nezacyklí ty na začátku. Jde tedy o jakousi choreografii, opakující se až téměř hypnotické, jejímž symbolem by mohl být tradiční znak amerických holičů (vyvážený do Japonska, kde se s ním hojně setkáváme), jak je ve filmu mimochodem ukázán: spirálový válec. Pokud tato choreografie není hned postřehnutelná, je to tím, že Head je plný drobných detailů, které přitahují pozornost a svědčí o radosti autorů vytvářet hybridní kreslený vesmír, prodchnutý nápaditostí počátků komiksu. Skoro bychom mohli říci, že Head je kříženec mezi abstraktními komiksovými výpravami George Herrimana a mangami Osamu Tezuky – Krazy Kat se setkává s malým robotem Astrem. K těmto odkazům v Headu je přidán mix mezi ruční kresbou (uvedenou v titulcích) a digitální animací. Měkké předměty a ostré tvary, organické i mechanické, barevné nebo černobílé, rozdělují, protínají a vytvářejí fantazijní a hravý vesmír. Head je skutečně grafická hra, ale ne uzavřená hra: jedna z těch, které sdělují možnost obnoveného vynálezu kresby.